fbpx

Panická porucha #3: Tentokrát o tom, proč v amerických filmech dýchají do papírového pytlíku…?

Možná jste si v některém americkém filmu nebo seriálu mohli všimnout, že když má někdo paniku, ostatní mu přinesou papírový pytlík, z něhož se nadechuje a do něhož vydechuje. Napadlo Vás někdy, proč tak činí a k čemu jim to je?
toilet-paper-4941765_1920

Odpověď není zase tak složitá, jak by se mohlo zdát. Při masivní úzkosti totiž začne naše tělo automaticky dýchat zrychleně a povrchně hrudníkem. Jedná se o miliony let starý sebezáchovný mechanismus, který nás měl ochránit před hrozícím nebezpečím. Je-li totiž naše tělo vystaveno stresu, připravuje se na to, že bude s nebezpečím buď bojovat nebo před ním utíkat. To jsou dvě základní reakce, které měly za úkol jediné – naše přežití! A pokud máme bojovat nebo utíkat, potřebujeme dostat do velkých svalů hodně kyslíku, abychom byli silnější, rychlejší – zkrátka, abychom neumřeli. Proto, pokud náš mozek vyhodnotí nějakou situaci jako nebezpečnou, nebo alespoň potenciálně nebezpečnou, začneme rychle dýchat ve snaze okysličit krev a nahrnout ji do velkých svalů. 

 

Co se ale stane, když není nebezpečí vně nás, před námi? Když nečelíme skutečné rozběsněné šelmě, která na nás běží a chystá se nás sežrat? Když je ve skutečnosti nebezpečí tzv. psychologické, tj. v naší hlavě? S tím se samozřejmě před miliony let nepočítalo, takže náš mozek nepozná rozdíl, jestli jsme skutečně ohroženi na životě nebo ne. 

 

Napadne-li nás např. nějaká nepříjemná myšlenka – kterou si ani nemusíme uvědomit – mozek to vyhodnotí jako ohrožení a naše tělo začne reagovat tak, že spustí obrannou reakci a začne dýchat rychle, aby se dostal kyslík do velkých svalů. My však, místo toho, abychom před nebezpečím utíkali nebo s ním bojovali, jen sedíme nebo stojíme a kyslíku v našem těle nebezpečně přibývá. Jsme v panice. V masivním záchvatu.

 

Proto v tuto chvíli v americkém filmu přichází hůře placená a méně zajímavá kamarádka hlavní hrdinky s papírovým pytlíkem, aby z něj hvězda filmu dramaticky dýchala. A odpověď? Možná už Vám došla. V pytlíku se mění poměr mezi kyslíkem a oxidem uhličitým. Jinými slovy, nadechujeme se z pytlíku ochuzeného kyslíku, takže tolik nepřekysličujeme tělo, které se tím pádem postupně uklidňuje. 

 

A závěr? 

 

Snad ne, že máme všude nosit papírový pytlík!? 

 

Naštěstí ne! Nemusíme dýchat do pytlíku, neboť podle mého názoru by člověk vypadal asi dost divně, kdyby například v nákupním centru vytáhl papírový pytlík, stál tam a dýchal do něj. 

 

Co tedy místo toho? 

Že by pytlík mikroténový? 

 

Ne, nebojte se. Stáhněte si ZDARMA E-book, který najdete na našich stránkách a během několika minut se naučíte rychlý, jednoduchý a efektivní způsob, jak dosáhnout stejného výsledku, aniž by si kdokoli kolem Vás něčeho všimnul.  

 

Chcete-li lépe rozumět stresové reakci nebo pokud Vás tento článek zaujal, můžete projít naše další příspěvky na blogu, které se tomuto tématu podrobně věnují z několika různých pohledů. Můžete se rovněž podívat na ON-LINE semináře, které Vás provedou veškerými informacemi ohledně paniky, resp. úzkostí obecně a naučíte se mnohem více než jen to, jak se vyhnout pytlíkovému ztrapnění. 

 

Pokud Vás tento článek zaujal a měli byste zájem o další naše novinky, můžete nám zanechat svůj email a budete vždy první vědět, co se děje ve světě SemiPro.

 

Přeji Vám hodně štěstí a moc držím palce na dobrodružné cestě prozkoumávání vlastní psychiky.

Share on facebook
Facebook
Share on google
Google+
Share on twitter
Twitter
Share on linkedin
LinkedIn
Share on pinterest
Pinterest
PhDr. et Mgr. Petr Štípek

PhDr. et Mgr. Petr Štípek

Psycholog, psychoterapeut, supervizor.